Domškolácké obavy: Kdy budu pracovat?

Velmi častou a velmi zásadní obavou při uvažování nad domácím vzděláváním, bývá přirozeně obava z toho, jak budeme pracovat, když děti budou stále doma. Rodiny tuto otázku řeší různými způsoby a žádný z nich není ideální pro všechny. Nejčastějšími modely vypadají následovně:

1) TRADIČNÍ RODINA

Jeden z rodičů zajišťuje obživu a druhý plně pečuje o děti. Výhody tohoto modelu jsou zjevné - kompetence mezi dospělými jsou jasné, děti mají plnou pozornost jednoho z rodičů a život má jakýsi řád. Pokud takový život vyhovuje vydělávajícímu rodiči, který s dětmi tráví méně času, i tomu, který zůstává s dětmi a nebuduje kariéru, je takový model skvělý. Měl by však vycházet z přání obou rodičů, jinak se velmi brzy dostaví frustrace na obou stranách. Pokud tedy chcete děti vzdělávat doma, ale zároveň nechcete přijít o milovanou práci, možná to nebude úplně pro vás. 

2) STŘÍDAVKA

Rodiče mají takovou práci, při které se u dětí mohou střídat. Směnné provozy či volná pracovní doba takový model umožňuje. Výhodou je, že se do výuky/výchovy dětí mohou zapojit rovnoměrně oba rodiče a žádný z nich nemá pocit, že by mu ujel vlak po stránce profesní. Nevýhodou je, že na sebe rodiče budou mít velmi málo času a hledání společných chvil pro celou rodinu může být náročné. 

3) ZAPOJENÍ KOMUNITY

Dítě je možné z části nebo zcela zapojit do komunity. V komunitní škole, ve spřátelené skupině jiných dětí nebo ve větším množství kroužků. Tak získají rodiče čas pro vlastní práci. Tento model bude vyhovovat především OSVČ nebo zaměstnancům s volnou pracovní dobou, kterou si napasují na ne zcela pravidelný režim dětí. Nevýhodou je, že se možná začnete přibližovat standardnímu výukovému stylu, volnosti je méně, než kdyby děti byly doma. A samozřejmě je často náročné propojit všechny komunity časově tak, aby to vyhovovalo celé rodině. Zvláště, pokud je dětí více. 

4) PRÁCE S DĚTMI

Někteří rodiče si našli kariéru s dětmi. Založili vlastní komunitní školu, pořádají semináře, cvičení nebo jiné aktivity, při kterých mohou děti asistovat a učit se tak samotným životem. Tato varianta klade velké nároky na rodiče, pokud jde o organizaci času a silné nervy. Blíží se ale nejvíce tomu, kvůli čemu si většina rodičů domácí vzdělávání vybírá - aktivně strávenému času s rodinou. 

5) PRÁCE "PO NOCÍCH"

Pracující rodiče na mateřských a rodičovských dovolených moc dobře vědí, že jsou kariéry, které lze budovat i o půlnoci, když zbytek rodiny spí. S rostoucími dětmi je to vlastně ještě jednodušší, protože se částečně učí samy, občas jdou na návštěvu za kamarády nebo se jim věnuje jiný rodič. A tak nemusíte pracovat opravdu po nocích, ale ve vymezené časy, kdy se dítě věnuje něčemu jinému. Je ale dobré si u školáků určit čas, který věnujete práci a který věnujete dětem. Někteří rodiče zjistili, že jim tento model vyhovuje méně, než čekali, jelikož pracovat s dítětem za zády je někdy frustrující jak pro rodiče, tak pro děti. 

Jak jsem psala na začátku - modelů je nepřeberně. Především je však potřeba si uvědomit, že domácí vzdělávání je o svobodě. O tom, že nemusíme pracovat od devíti do čtyř. Od pondělí do pátku. Že si můžeme zvolit jiný časový rámec, jinou profesi, jiné naplnění. Stejně jako naše děti. 

Pro příklad, jak to mám já: Dvakrát týdně posílám starší děti do komunitní školy. Pracuji po večerech, když spí, protože jsem sova a vyhovuje mi to tak. A pracuji hodně o víkendech, kdy vedu různá školení a můj muž může trávit s dětmi čas, kterého je přes týden pro něj méně. Vzhledem k tomu, že mám děti ve věku 4 měsíců, 4 let a 6 let, nedaří se mi vytvořit takový časový prostor pro práci, abych vydělala tolik, kolik vydělá můj muž. On je tedy hlavním živitelem rodiny a já primárním pečovatelem. Zároveň mám některé lekce s dětmi a třeba fotka níže vznikla při focení pro instruktorský manuál ke školení se zaměřením na jógu pro děti. Kombinujeme tak všechny výše zmíněné modely. Zkrátka na míru vždy tak, jak je potřeba.